Jak uvidět Boha, krok za krokem

Myslíte, že to nejde? Ale ano, tento Boha opravdu mnohokrát viděl a pokusil se vyjádřit nevyjádřitelné  Video i se slovy závěrem

 

Co myslíte, kdo to má u Boha lepší, kdo je blíže spáse? Ten kdo má k Němu osobní vztah, nebo ten, kdo Ho zná jen z bible, ale vlastně Ho nechce vidět?

Skutečný duchovní vývoj vyžaduje duchovní zkušenosti, protože jen tak můžeme poznat a přijmout Boha jaký je ve své Velikosti. Jen pak nás intenzivně povede k Sobě.

 

Božské nás mnohonásobně přesahuje, proto ani při dobré vůli nelze správně pochopit Jeho Velikost. Můžeme si jen po svém vykládat svaté knihy, nebo přijmout jiné duchovní názory, ale stále je to jen hra ega, které se chce samo po svém zbožštit a mít klid.

Žádná výuka nemůže být bez autority učitele, ale toho ego odmítá. Raději bude dělat cokoliv jiného. Sebezáchovné snahy ega jsou větším problémem než se zdá. Právě ono vytváří farizejství, před kterým Kristus opakovaně a marně varoval. Kvalitu vztahu k duchovnosti tedy můžeme dosti bezpečně určit vztahem k duchovním zkušenostem.

 

Kristus říkal - tlučte, a bude vám otevřeno, ale skoro nikdo na dveře Království božího netluče, takže se neotevřou. Jen hrstka se odvážila, ale byli ostatními křesťany napadáni.

V Novém zákoně je též psáno: J 14,26: Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

Chce to věřit Bohu, ale i sobě. Kde jsou však sebrané církevní spisy rozhovorů s Duchem svatým? Já své mám! Hlavní je to, co je nám zjeveno Shůry. Náš či cizí výklad bible má menší hodnotu, jsme omylní.

 

Proto jsem vytvořil jednoduchou, ale velmi účinnou metodu, jak se dostat do kontaktu s božským. Je odvozena z prastarého a osvědčeného holotropního dýchání. Ale i např. sv.Ignác z Loyoly zavedl zvláštní dýchání při modlitbě.

Je určena pro ty, kteří mají dlouhodobý zájem o duchovní rozvoj a jsou pro něj ochotni mnohé udělat. Podmínkou je jen převaha dobra (alespoň 70%), aby měli klid od temných sil, a pak duševní stabilita, protože ji budou potřebovat.

Postup:

1/ Stáhněte si božský zpěv Lisy Gerrard např. z http://v.dvorakove.sweb.cz/VyberVyberu.zip protože se osvědčila nejvíce.

2/Vytvořte si rituál, jakousi domácí bohoslužbu, která bude obsahovat jasně danou vůli - přivolání božského. Doporučuji si dát dvě deci silného červeného vína jako ve Večeři Páně. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím.

3/Zatemněte místnost, lehněte si naznak a zakryjte oči. Zavřete je a zaposlouchejte se do hlasité hudby, nejlépe ve sluchátkách.

4/Nechte si vizualizací vytvořit posvátný prostor.

Vizualizace je účinná metoda na rozšíření vědomí. Ne každý ji má dokonalou. Můžete své schoposti zjistit tak, že zavřete oči a řekněte např. „pes“. Kdo vidí psa, bude to mít snažší. Vizualizaci posvátného prostoru si můžete nacvičovat předem. Postupně můžete zesilovat vjemy, abyste v posvátném prostoru byli jako doma.

5/ Do něj pozvěte božské. Připravte si, jak Ho oslovíte, zda Bůh, Kristus, Duch Svatý, nebo božské Já, Nadjá atd. Nevěřící může zavolat nadvědomí či intuici

Volat jiné síly než božské vřele nedoporučuji. Bůh se o své postará, je opravdu Všemohoucí, ale po volání jiných sil můžete dopadnout velmi špatně. Není to na hraní! Metoda je daleko silnější, než si myslíte!

6/Pasivně zkoumejte co vidíte i cítíte, vize i své nové pocity a myšlenky. Božské se může projevit i novými hlubokými myšlenkami, jak se to prvně stalo mně. Silné extatické pocity a dokonalé vnímání hudby s bohatými vizemi se poprvé těžko objeví.

Je to dobrodružství objevování božské Hyperinteligence jako nového neznámého světa. Zde začíná kontakt s Neznámem, které nás silně přesahuje a má svou vlastní Vůli.

Božské se může projevit různě, nebo vůbec ne, z mnoha možných důvodů. Např. se může po zavolání objevit nějaký symbol. Doporučuji přijít k němu a zeptat se ho: Jsi to ty, božské? A zase pasivně vnímáme, co se bude dít. Pokud scéna ožije, jsme na dobré cestě. Můžete i položit nějakou otázku a přijímejte odpověď, ať je jakákoliv, Třeba ji hned ani nepochopíte, často přichází v symbolu jako rébus. Přijít na význam je náš první úkol. To je setkání s naším prvním Učitelem pravé duchovnosti.

7/Na závěr poděkujte božskému a vracejte se do našeho světa. Vypněte hudbu a zapište své dojmy. Rychle se zapomínají, protože ego je nemá rádo.

 

Metoda se dá upravovat podle toho, co se komu osvědčuje. Např. nemusíme ležet, či si můžeme přidat další prvky, které nám ulehčí kontakt s božským. Např.vonné tyčinky, františka nebo purpuru.

Vždyť v této metodě není nic demagogického, ani potencionálně nebezpečného, je však velmi účinná. Ostatně  je ji možno dělat i v kostele, ba i přímo při bohoslužbě. Od čeho bohoslužba je, přece na přivolání Boha. Bohužel ji věřící často odbývají.

Problém, se kterým se setkáme je, nejčastěji strach. Ten je vědomý i nevědomý a blokuje náš kontakt s božským. Lze ho překonat, jako jinde v životě, trpělivou prací, opakováním, přesvědčováním sebe. Svému strachu se můžete vysmát, ať se bojí!

Může se stát, že nezažijeme vůbec nic. To může být z důvodu našeho skrytého odmítání, nebo že božské nechce. Často si dává načas a čeká, jak budeme reagovat, zda opravdu máme vážný zájem. Až to jasně potvrdíme opakováním pokusů, a to může trvat i dva roky, pak se ukáže překvapivou intenzitou.

Zjistit důvod neúspěchu může jasnovidec, ale hlavně ten, kdo má už praxi s komunikací s božským. Můžeme se pokusit zesílit metodu alespoň padesáti hlubokými nádechy a výdechy, jako při holotropním dýchání.

Ale podle letitých zkušeností tato metoda jde většině zájemců už napoprvé, i když ne silně. Až delší praxí se odstraní skyté překážky a pak uvidíme Boha naplno. Budeme s Ním moci a diskutovat jako s Učitelem, i to chce praxi.

Je také lépe, když nám v začátcích bude někdo asistovat. Sami totiž máme málo odvahy a zkušenější nám může mnohé vysvětlit a ulehčit. Nejtěžší, ale také možné, je metodu zkoušet úplně sám.

První fáze skutečného duchovního vývoje končí navázáním spolehlivého kontaktu s božským. Může nám už vysvětlovat co nevíme a vést nás jako Učitel. Nečeká, že to všem půjde napoprvé dokonale.

Další práce by měla směřovat k debatě na webu i jinde, kde by se probíralo, co komu bylo zjeveno a k čemu došel. Velmi by to každému pomohlo, vždyť podobné výměny zkušenosti mají např. i umělci, horolezci a vodáci.

Právě to je pravá duchovní práce, ne jen vykládat svoje názory, protože ty jsou dílem ega. Ale božské mne upozorňuje, abych si nedělal iluze, že vážný zájem je vzácný, ego se většinou ubrání. Nechce přijmout Autoritu Boha a právě ta je základem duchovnosti. Jakákoliv škola je bez učitele fraškou.

 

Naše vyšší Já, nebo nějaký cizí Bůh?

Problémem mnoha lidí je, že se zdráhají přijmout Boha hlavně proto, že nechtějí, aby jim kdokoliv zasahoval do jejich života. Vnímají Ho jako jakousi cizí neznámou osobu, která je prý stvořila a nyní jim prý zasahuje do života tzv.karmou. Myslí si, že pokud Ho nepřijmou, budou eliminovat Jeho vliv na ně. Všechny nehody svalují raději na náhodu a nepřízeň osudu.

Je to velmi naivní, ale bohužel značně rozšířená iluze, s kterou se nikam nedostanou, což jim však nevadí. Jaký je vlastně vztah Boha k nám, to je tabuizovaná otázka. Je to dosti složité, ale pokusím se na to stručně odpovědět.

Samozřejmě jsme nestvořili sami sebe, ani nějakou náhodou, vše má svůj  důvod, ač nemusí nám být znám. A něco tak dokonalého, jako je náš svět, nemohl vymyslet žádný člověk, ale někdo, kdo nás mnohonásobně převyšuje. Je nakonec jedno, zda Mu říkáme Bůh, Stvořitel, či Manitou.

Proč to udělal? Na to je těžká odpověď, prostě projevil, co bylo v Něm. Rozhodně svět i nás potřebuje, dokonce takový, jaký je, i s námi, ale dbá na náš rozvoj. Vše se vyvíjí.

Paradox je, že vlastně jsme i nejsme Bohem současně. Tato Jednota protikladů, známá už Hegelovi a ostatním, je těžká na pochopení. Snadněji lze pochopit, že celé Stvoření je vlastně Jeho Obraz, vše co umí v Něm je, i my.

Jaký má k nám tedy vztah? To zcela pochopit nelze. Mluví se o lásce Boha, ale jistě je zcela jiná, než ta lidská, která umí rychle přejít do nenávisti. V božské je hodně odpovědnosti.

V tom je Jeho základní vlastnost, vede nás k rozvoji, k lepšímu, s Sobě. Je však vzhledem k své Dokonalosti nevyzpytatelný, a často jedná jinak, než bychom si přáli.

Život je tedy podobný škole, kde se musíme učit i když nechceme, a jsme trestáni učiteli, když odmítáme určitý řád. Na výběr vlastně nemáme, můžeme jen více či méně přijímat učení, více či méně „zlobit“.

Ale ani to nestačí na pochopení naší situace. Druhým důležitým faktem je hierarchická struktura Stvoření. Máme vyšší části sebe, i když o nich skoro nevíme. Naše vyšší Já, říkáme mu intuice, ale i ještě vyšší Nadjá a božské Já. Každé Já má své místo a úkoly. Na ně máme pochopitelně vazbu, to právě ony nám řídí karmu. Čím vyšší stupeň je, tím víc je nadosobní,  proto se přibližuje ke Stvořiteli. Neuděláme tedy chybu když řekneme, že nejvyšší vyšší Já je vlastně Stvořitel. Totéž zjistili zasvěcenci už před tisíciletími. Je známý poznatek ze starobylé Indie- Átman je Brahman. Vnitřní je vnější.

Bůh tedy rozhodně není nějaké cizí osoba, která si s námi dělá co chce.

 

Jednota v meditaci?

Kdysi před třiceti lety jsem se po meditaci u jogínů smál, ale vůbec jsem nevěděl proč. Až nyní vím, že se božská intuice ve mě smála tomu, že vážně mluvili o jednotě v meditací, které meditací vůbec nebyla. Není-li v ní božské, není to mystická meditace, tak je to prosté.

Běžným názorem je, že v meditaci prožíváme Jednotu a klid s Bohem. Stejně jako u ostatních laických představ je to silně zjednodušená představa.

Mystická meditace, pokud to je skutečně ona, je totiž proces, který má téměř zcela v rukách božské Vědomí, které dělá to, co je nejefektivnější pro hlavní účel mystiky. Tím je maximální úroveň přijetí Boha. To totiž určuje intenzitu proměny. Až dalším účelem je výuka.

 Co vše božské může určovat v meditaci? Prakticky všechno, zejména tak zdánlivě neovlivnitelnou věc, jakou je skladba naší psychiky. Jakoby si vybralo, koho na svou přednášku a exkurzi pozve. Dokáže zvýšit, ale i snížit naše schopnosti v obrovském rozsahu a nedá si do toho mluvit.

Jednotu v meditaci lze prožít jen tehdy, když božské zvýší naši inteligenci o několik řádů. To bývá v úvodních meditacích, kdy se božské představuje. Hyperkvalita božských schopností, inteligence a nepopsatelná krása pocitů a vizí silné osobnosti uchvacuje, slabé zahání. Ti na tuto peak experience chtějí co nejrychleji zapomenout.

Poté, co je božské přijato, změní taktiku. Udělá procesy v meditacích náročnější, aby měly ještě větší efekt. Není těžké přijmout Boha, když jsme Jím. Ale přijmout Ho psychikou, jakou běžně máme, je daleko těžší. Zvlášť když Boha vidíme naplno jaký je, bez omezených teologických popisů. Ohromení Velikostí Boha způsobuje tíseň, často velkou. Ale kdo takto Boha přijme, postupuje ve vývoji velmi rychle.

Ještě těžším, také používaným způsobem je, že božské pozve do meditace další, ještě nižší části. Bývají to naše zaostalé ateistické části, vytažené z nevědomí. Ty mají z Boha takový strach, že by se nejraději schovaly pod zem. V meditacích nejsou aktivní, jen se bojí, blokují ji.

Ale přemáhání toho, je ta nejvyšší zásluha. Nelze čekat, že by Boha spodní části přijaly zcela, stačí jen zčásti. V meditaci pak nastává otázka, kým vlastně jsme, když máme pod jednou střechou neznámého mocného génia, naši známou osobnost i debílka, kterého bychom si ani nepřáli vidět. Všemi jsme totiž my. Slovo „my“ ale má úplně jiný význam, těžko pochopitelný i mystikovi. Sladit tyto odlišné povahy je velmi těžké. V žádném případě ale nemůže hovořit o Jednotě, natož o klidu.

Je pro mystika úlevou, že po mnoha letech a více než stovce meditací jsou božské pocity v nich už většinou neutrální. Hlavní část dřiny je už na ním. Má také obrovskou praxi a nic už ho nedovede rozházet. Klid ovšem nebude mít nikdy. Život není selanka. Ta ostatně není nikde.

 

Zpět

 

Hlavní stránky